Identita versus Cíle

"Jsme tím, co opakovaně děláme. Dokonalost tedy není čin, ale návyk." Aristoteles

Proč směr začíná uvnitř

V dnešní době je běžné začínat otázkou: "Jaký máš cíl?"

Ať už jde o osobní rozvoj, firemní strategii nebo leadership. Cíle jsou všude. Mají být SMART, ambiciózní, měřitelné. A my jsme naučeni je sledovat, přehodnocovat, optimalizovat a, především, dosahovat.

Ale přesto se stále častěji ptám – nestačilo by nejdřív vědět, kým chci být?

1. Význam identity v době posedlé cíli a výsledky

Cíle nám říkají, co chceme dělat.
Identita nám říká, kdo jsme, když to děláme.

Ve světě, kde se hodnotí jen výkonnost, se identita snadno ztrácí. Člověk plní cíle, ale necítí smysl. Firma dosahuje výsledků, ale ztrácí kulturu. Tým funguje, ale nerozumí, proč vůbec vznikl.

Když ale vycházíme z identity, cíle nejsou prázdné.
Mají vnitřní logiku. Vyrůstají z toho, kým chceme být – ne jen z toho, co chceme mít.

2. Definice identity v osobním životě

Osobní identita není nálepka. Je to záměrná odpověď na otázku:
"Kdo jsem, i když mě nikdo nesleduje?"

Nastavit si identitu může znamenat například:

• "Jsem člověk, který přináší klid."

• "Jsem někdo, kdo dokončuje, co začne."

• "Jsem ten, kdo jde pomalu, ale vědomě."

Z takové identity pak přirozeně vychází návyky.
Ne proto, že musím, ale proto, že jsem si zvolil, kým chci být.

Cíle bez identity nás vedou k výkonu.
Identita bez cílů nás vede ke smyslu.
Obojí dohromady vede ke zrání.

3. Definice identity firmy

Firmy často začínají strategií.
Ale čím déle pracuji s různými organizacemi, tím víc vidím, že dlouhodobá udržitelnost nestojí na plánech, ale na hodnotách.

Silná firemní identita odpovídá na otázky:

• Jaké místo chceme mít v krajině, komunitě, čase?

• Co u nás přetrvá, i když odejdou klíčoví lidé?

• Na čem nám opravdu záleží?

Když má firma jasnou identitu, lidé vědí, jak se rozhodovat – i bez tabulek. Vědí, co je správné. A právě v tom vzniká důvěra, loajalita a dlouhodobé výsledky.

4. Moje zkušenost

• Osobní příklad
  Někdy ve svých 15 letech jsem už 10 let chodil po horách (děkuji rodičům, že mě v mých 5 letech vzali na první túru do Beskyd, chytilo mě to napoprvé). A protože jsem se s horami a horskými sporty čím dál více ztotožňoval, začal jsem běhat a dávat si denně studenou sprchu.
  
  Otužování se mi zformovalo do návyku dát si ráno po probuzení studenou sprchu. Nikdy jsem o tom nevedl záznamy, prostě vstanu a dám si ledovku. Když mám možnost, vlezu si do studené přírodní vody.
  Změnilo mě to? Nevím, jak by se můj život odvíjel bez ranního otužování, takže je těžké říct, že jsem zdravější nebo odolnější. Ale každý den mám radost, studená voda mě nakopne a den začínám s pocitem, že už mám splněno. Když pak přišla móda otužování, byl jsem připraven.
  
  Naproti tomu, moje běhání je od začátku série cílů, které jsem zprvu snadno plnil, uběhl jsem kdejaké vzdálenosti, později jsem ušel B7, ale postupně jsem si užil dost bolavých zad, kotníků a kolen, když jsem to přepálil. Moje zkušenost je taková, že dosažení cíle vede často k tomu, že polevím a než se zase zotavím z dosažení náročné mety, tak to trvá měsíce. Vedl jsem si o svém běhání spoustu záznamů, tréninkových deníků, analýz v Garminu, ale ta ryzí radost se mi z běhu vytratila. Ale není důvod ke smutku, chození mě baví a chůze po horách je mou podstatou. I bez cílů a diplomů.
  
  

• Firemní příklad:
  Pracoval jsem v americké firmě, která se identifikovala jako pionýr ve svém oboru a zakládala si na dobrých vztazích se zákazníky i kolegy. Byly to nejlepší časy mé kariéry, věděl jsem co a proč dělám. 
  
  Tuto firmu pohltil desetinásobný gigant, který má jediný cíl: zisk. Kvartální cíle, soutěž mezi zaměstnanci, zisk za každou cenu. Dnes je tato firma z mého pohledu společností bez identity. Honí se za módními trendy, skloňuje velká hesla jako trvalá udržitelnost, uhlíková stopa, rovné příležitosti, ale na vlastní předmět své činnosti dle mého názoru často zapomíná. Naštěstí už pár let beze mne.
  
  

• Poslední úvaha
  Své návyky jsem si dlouho zapisoval, odškrtával, měřil. V posledních měsících od tabulek a grafů ustupuji, ale přesto je doporučuji pro zavádění nových návyků. 
  
  Vytvoření a zafixování nového návyku trvá dle povahy člověka a komplexity činnosti 60-90 dní. Obvykle uváděné 3-4 týdny a výzvy na 21-28 dní vedou spíše k vyhoření a opuštění návyku po dosažení cíle takové výzvy. Mírný přístup dle filozofie "nepřepálit, ale nikdy nezastavit" se mi osvědčil mnohem více.

Závěr

Cíle jsou jako milníky na cestě.
Ale kompas, který nás vede, vychází z identity.

Nezáleží jen na tom, kam chceme dojít.
Záleží na tom, kým při tom zůstáváme.